Pratele

   Ctvrtek byl jiny nez jsme planovali. Meli jsme vyrizovani, ktere nam zbylo ze stredy. Vyrazili jsme hned po snidani. Tim, ze porad balime, nemame moznost si s detmi hrat a je to videt. Potrebuji vyuzit tu jejich energii. A tak po tom behani po ruznych uradech jsme se sesli s Kristou, Justinem, Madisen, Moran a Geogeannou a sli jsme s nimi plavat. Vsichni jsme si to moc uzili.
   Kdyz jsme jezdili po meste, povedlo se nam sejit se Jennifer a Rebeccou. Jsem rada, ze jsme meli moznost se rozloucit.
   Madisen a Morgan namalovaly krasne obrazky pro Stevieho a Hanicku na rozloucenou. Napsaly jim: "Bude se nam po Vas styskat."

   Rozhodli jsme se znovu zmenit plan. Zustame v Clermontu jeste dalsi dva dny. V patek a v sobotu dokoncime baleni a v sobotu vecer prespime u Kristy. Tim padem budeme mit vse sbalene (vcetne matraci) a budeme moci vyrazit hned v nedeli rano.
   Krista a Justin nabidli, ze nam v patek pomouhou a jsme za to moc vdecni. Stevie and Hanicka si sli hrad s Madisen a Morgan a Krista je hlidala. Justin prisel pomoct Stevovi nakladat. Nejprve spolu odvezli veci na charitu. Potom nalozili nas pick up na cestu k Davidovi a babicce.
   Vetsina tech krabic, ktere jsme odvezli dnes, jsou veci na zavarovani (muj poklad). Nebudu je potrebovat az pristi rok v lete a tak neni nutne je ted odvezt. Beru si jehom tlakovy hrnec na zavarovani, abych mohla v zime zavarit srnci maso.
   Kdyz Steve a Justin dokoncili nakladani pickupu, jeli jsme si vyzvednou deti a jeli jsme k babicce. Kdyz jsme vse vylozili, sli jsme na veceri do restaurace ve Webster. 

Jsme radi, ze jsme babicku jeste pred odjezdem videli.

   Kdyz jsme se vratili domu, zacali jsme znovu balit. Musim priznat, ze jsem trochu vystresovana z kuchyne. I pres to, ze jsem se zbavila tolika veci, porad mame nadobi hodne. Pripravila jsem si jednu krabici se zakladnimi vecmi, ktere nam vystaci na prvni tyden v hotelu. Vse ostatni bude sbalene do krabic.
   Dnes je posledni noc, kterou travime v nasem baraku. Kdyz jsme se s detmi modlili pred spanim, tak jsem si to uvedomila. A bylo mi trochu smutno. Preci jen je to jen jediny domov, ktery kdy Stevie a Hanicka meli. Ale musim rici, ze zvladaji vsechny zmeny velmi dobre. Obcas je neco dojme - dnes se Hanicka zlobila, ze chce zpatky nasi sedacku (prodali jsme ji pred dvema tydny). Jsem si jista, ze az dorazime do hotelu, deti budou spokojene. Z nejakeho duvodu zboznuji hotely.
   Byl to zase dalsi dlouhy den a jdeme spat velmi unaveni. Ale jsme vdecni, ze mame dobre pratele, kteri nam pomahaji.

Modra krabice

   Hura! Stehujme veci do modre krabice. Steve a Stevie naistalovali ovladac brzd jeste pred snidani. Po snidani jeli otestovat brzdy v privesu. Vse dobre fungovalo a tak nastal cas zacit stehovat veci do nasi modre krabice.

 Vse je pripraveno na stehovani.

 

Prvni vec do privesu - Stevuv stul na praci se drevem. 

 Par dalsich veci ....

 .... a vsechno ostatni z garaze

Garaz je prakticky prazdna.

   Steve stravil vetsinu dne v garazi. Byl hotov okole treti hodiny odpoledne. Pak mel trochu casu mi pomoct sebrat veci na odvoz na skladku.

Odpadky jsou nalozeny. Jsme pripraveni na posledni z mnoha cest na skladku. 

Jen nevim, jak jsme nastradali takovou kopu veci.

   Zatim, co Steve pracoval v garazi, prijely na navstevu Jana a Jana (Janina sestrenice z Cech). Holky si povidaly se mnou, kdyz jsem vyklizela veci z koupelny. Vyhazela jsem co se dalo a zustala mi jen mala krabice s toaletami. 

     Take jsme sbalila jednu krabici z kuchyne. Potrebuji si udelat krabici do kuchyne s nadobim, ktere budeme pouzivat v hotelu. Ostatni veci mohou zustat zabalene dokud nebudeme mit trvalejsi ubytovani.

    Kdyz se Steve vratil ze skladky, sli jsme na veceri do Gator's Dockside. Objednali jsme si velkou kopu kurecich kridelek a pivo (vodu pro deti). A kdyz jsme se vratili domu, Steve nasel energie na hru se Steviem a Hanickou.

Navsteva u babicky

   V utery 24.9.2013 jsme jeli na navstevu k babicce. Je to nase posledni navsteva pred odjezdem. Odvezli jsme babicku k doktorce a cestou domu jsme vratili jeji knizky do knihovny. Steve stavil malou veradnu u zadniho vchodu. Delal to v desti, protoze cely den prselo. Ja jsme uvarila sekanou, na kterou uz dlouho mela babicka chut. K sekane jsme si dali kukurici a moc jsme si pochutnali.
   Po veceri jsme jeli k Davidovi a ulozili jsme veci ve stodole. Meli jsme plny pick up a take kufr v aute. Hlavne, ze uz to je vse odvezene. Vyzvedneme si aspon cast tech veci az prijedeme priste na Floridu. Uvazujeme o tom, ze bychom prijeli na den dikuvzdani.
   Dorazili jsme domu za tmy a v desti. Byli jsme unaveni a sli brzy spat.

Prsi, prsi, jen se leje ...

   Nejak to vsechno vychazi. Delala jsem si starosti, ze nebudeme mit dost casu dat opravit nas pick-up. Ale kdyz dnes rano Steve obvolaval obchody, kde by mohl koupit kabel k ovladani brzd u privesu, nasel opravnu, kde to mohli udelat dnes. Pick up jezdi jako novy.
   Cely den prselo a my jsme behali po ruznych mistech, kde bylo treba neco vyridit. Dali jsme vymenit v aute olej, koupili novou nabijecku pro Kindle (Stevie na to hraje hry a tak to budeme hodne pouzivat pri dlouhe ceste autem) a Hanicce jsme koupili par novych kousku obleceni s dlouhymi rukavy.
   Stevie nas dnes rano prekvapil. Davala jsem do kosiku pradlo na prani a on mi povida: "Mami, dej ten kosik pred pracku a ja to tam nandam." Tak jen aby to nebylo naposledy. Moc nas potesil.
   Hanicka si uzivala deste a hrala si s bublifukem. Kdyz prisla zpet dovnitr, byla cela mokra, ale spokojena.
   Pokud si rikate, jakpak zvladaji skolu pri tom stehovani, tak musim rict, ze mame spoustu moznosti, kde se deti neco uci cely den. Proste vyuzivame chvilek, ktere se naskytnou. Napriklad deti nasli v kuchyni mince a Stevie pocital, kolik to je. Procvicil si jak matematiku, tak i rozeznavani ruznych hodnot meny. Potom ho zaujala krabice s cerealiemi - precetl nam slozeni vyrobku. To je moznost procvicit si cteni a naucit se neco o zdrave strave. Cteme knizku Henry a Ribsy. Je to o malem chlapci (je mu asi 8 let) a jeho psovi. Kdyz docteme kapitolu, Stevie napise malou slohovou praci o te kapitole. Napiseme nekolik vet, ve kterych chybi slova. Stevie ta slova doplnuje. Je velmi pysni, kdyz vi, jak cele slovo napsat sam. Slova, ktera nezna bud opise z knizky a nebo mu je nadiktujeme po pismenkach. Dnes byl Stevie nadseny, ze mu prisel postou balicek s dvema novymi knizkami o Henrym.
   Doufame, ze budeme odjizdet v patek - takze nam zbyvaji 3 dny.
  

Hanicka a bubliny.

Zbyva necely tyden

   Je nedele, druhy zaznam v nasem blogu. Dnes jsme balili, prali pradlo a zbavili se spousty obleceni. Take jsme zorganizovali spoustu veci v garazi, pripravili je na baleni do krabic, ktere pujdou do naseho modreho privesu (rikame mu Modra Krabice).
   V poledne jsme si udelali malou prestavku a sli jsme na obed s Janou a Robertem. Cestou domu jsme koupili vice krabic v Lowe's. Predpokladame, ze to jsou posledni krabice, ktere budeme potrebovat.
   Deti nasli krabici plnou hracek v jidelne, ktere jsme meli pripravene k baleni. Bohuzel, Hanicka nasla tu ustekanou civavu. Byla nadsena. Ja jsem doufala, ze na tu hracku zapomene a ze ji nenapadne dam do krabice s vecmi pro charitu. Ale vypada to, ze civava s name pojede do Tennessee. Hanicka chtela, aby civava byla v bezpeci a spi s ni v posteli.
   Dnes jsme mluvili s babickou. Stevie ji moc potesil, kdyz ji zazpival tri pisnicky. Musim ho naucit nejakou ceskou pisnicku. Nejprve nechtel zpivat, protoze neznal nic v cestine.   
    Jdeme balit, zbyva nam nicely tyden.   

Zacatek

   Je 21. zari 2013. Rozhodli jsme se, ze zacneme psat denik o ceste nasi rodiny z naseho soucasneho zivota v Clermont na Floride do naseho noveho domova v Tennessee nebo v Kentucky. Steviemu je 5 let, Hanicce jsou 3 roky. Jsou to bajecne deti.

   Sel jsem do duchodu z serifovy kancelare v Lake okresu. Muj posledni den v praci byl 7. srpna 2013. Katka a ja jsme nadseni z nasi cesty do Tennessee. Uz mame 19 akru v Rutledge - Tennessee, ale rozhodli jsme se, ze budeme hledat vetsi pozemek dale na vychod nedaleko Elizabethton nebo Johnson City. Take se budeme divat v Kentucky.
    Posledni mesic balime, balime a balime. Prodavali jsme veci a to, co se neprodalo, jsme dali mistni charite. Zbyva nam par skladacich stolu, zidly a spousta krabic. Je to bajecne zbavit se veci. Koupili jsme prives, ktery je asi 7 metro dlouhy. Co se nevejde do privesu, to nejede. Take jsme uschovali nektere veci u Davida. Vyzvedneme si je pri prstich cestach na Floridu.
   Snazili jsme se presvedcit mamu, aby se s name odstehovala a nebo se prestehovala k nekomu jinemu. Neni v nejlepsi kondici and nemuze delat spoustu veci, ktere clovek musi zvladnout, aby mohl zit sam. Je presvedcena, ze to zvlade a odmita dat na rady neby nabidky od clenu rodiny. Doufame, ze budev poradku a ze se je podazi uchovat si nezavislost. 
    Zijeme ve starem domu, ktery byl postaven v roku 1923. Jsme to jako rodina pet a pul roku, Steve tu bydlel 14 let. Dum je stale ve stavu potreby oprav, ale misto je moc krasne. Jsme v parku Crooked River Preserve. Mame to spoustu krasnych vzpominek vcetne nasi svatby pod velkym dubem dole u reky. Stevie a Hanicka to vyrostli, je to jejich prvni domov.
   Ted jsme hovorili o tom, kde jsme. Nyni je cas rici, kam chceme jit. Chceme si vytvorit zdravejsi, jedodussi zivot. Katka a ja jsme z soucasti nekolika poslednich generaci, ktere se postupne vzdalovaly od prirozeneho zivota. Jsme kompletne zavisli na masove produkci jidla a nafte. Chemikalie v nasem jidle, vode a zivotnim prostredi nam nici zdravi. Je velmi narocne (a drahe) najit opravdove jidlo, ktere neobsahuje chemikalie a nebo neni geneticky upravene.  Proto chceme najit misto na venkove, kde si muzeme vypestovat vlastni ovoce a zeleninu, vykrmit si vlastni dobytek a nebo ulovit divokou zver, kde se naucime zit podle prirody.
   Take se chceme vzdalit zlocinum a moralnimu upadu, ktere jsou spojene s mesty. Chceme zit na vsi, kde se sousede znaji a pomahaji si.
   A tady zacina nase cesta.