Pratele

   Ctvrtek byl jiny nez jsme planovali. Meli jsme vyrizovani, ktere nam zbylo ze stredy. Vyrazili jsme hned po snidani. Tim, ze porad balime, nemame moznost si s detmi hrat a je to videt. Potrebuji vyuzit tu jejich energii. A tak po tom behani po ruznych uradech jsme se sesli s Kristou, Justinem, Madisen, Moran a Geogeannou a sli jsme s nimi plavat. Vsichni jsme si to moc uzili.
   Kdyz jsme jezdili po meste, povedlo se nam sejit se Jennifer a Rebeccou. Jsem rada, ze jsme meli moznost se rozloucit.
   Madisen a Morgan namalovaly krasne obrazky pro Stevieho a Hanicku na rozloucenou. Napsaly jim: "Bude se nam po Vas styskat."

   Rozhodli jsme se znovu zmenit plan. Zustame v Clermontu jeste dalsi dva dny. V patek a v sobotu dokoncime baleni a v sobotu vecer prespime u Kristy. Tim padem budeme mit vse sbalene (vcetne matraci) a budeme moci vyrazit hned v nedeli rano.
   Krista a Justin nabidli, ze nam v patek pomouhou a jsme za to moc vdecni. Stevie and Hanicka si sli hrad s Madisen a Morgan a Krista je hlidala. Justin prisel pomoct Stevovi nakladat. Nejprve spolu odvezli veci na charitu. Potom nalozili nas pick up na cestu k Davidovi a babicce.
   Vetsina tech krabic, ktere jsme odvezli dnes, jsou veci na zavarovani (muj poklad). Nebudu je potrebovat az pristi rok v lete a tak neni nutne je ted odvezt. Beru si jehom tlakovy hrnec na zavarovani, abych mohla v zime zavarit srnci maso.
   Kdyz Steve a Justin dokoncili nakladani pickupu, jeli jsme si vyzvednou deti a jeli jsme k babicce. Kdyz jsme vse vylozili, sli jsme na veceri do restaurace ve Webster. 

Jsme radi, ze jsme babicku jeste pred odjezdem videli.

   Kdyz jsme se vratili domu, zacali jsme znovu balit. Musim priznat, ze jsem trochu vystresovana z kuchyne. I pres to, ze jsem se zbavila tolika veci, porad mame nadobi hodne. Pripravila jsem si jednu krabici se zakladnimi vecmi, ktere nam vystaci na prvni tyden v hotelu. Vse ostatni bude sbalene do krabic.
   Dnes je posledni noc, kterou travime v nasem baraku. Kdyz jsme se s detmi modlili pred spanim, tak jsem si to uvedomila. A bylo mi trochu smutno. Preci jen je to jen jediny domov, ktery kdy Stevie a Hanicka meli. Ale musim rici, ze zvladaji vsechny zmeny velmi dobre. Obcas je neco dojme - dnes se Hanicka zlobila, ze chce zpatky nasi sedacku (prodali jsme ji pred dvema tydny). Jsem si jista, ze az dorazime do hotelu, deti budou spokojene. Z nejakeho duvodu zboznuji hotely.
   Byl to zase dalsi dlouhy den a jdeme spat velmi unaveni. Ale jsme vdecni, ze mame dobre pratele, kteri nam pomahaji.