1067 kilometru

   V utery rano (1.10.2013) jsme se nasnidali v hotelu a v 10 hodin vyrazili znovu na cestu. Vedeli jsme, ze to bude dlouhy den, ale nechteli jsme si pridelavat stres a tak jsme rano nespechali.  
   Vyjelil jsme zpet na I-95 a pomalu jsme se presouvali na sever. Kdyz jsme prijeli do Jizni Karoliny, silnice byla ve spatnem stavu. Jedna dira byla tak velka, ze jedna z pneumatik na privesu se primackla az k blatniku a sel z toho kour. Zastavili jme a nastesti to bylo jen na chvili a vse bylo v poradku. Tato silnice byla narocna pro nas pick up a prives. Ale byli jsme vsichni v lepsi nalade. Byli jsme vyspani a byl krasny den bez jedineho mracku. Ocekavala jsem, ze se takto budu citit od zacatku, ale asi jsem si potrebovala trochu odpocinout. 
   Pokracovali jsme 65-80 kmh a odbocili na dalnici I-26. Tato dalnice nas dovedla pres Jizni Karolinu, Severni Karolinu az do naseho hotelu v Tennessee. I-26 byla v mnohem lepsim stavu a jelo se nam lepe. Cesta pres Apalacske hory byla nadherna, ale open narocna pro nas naklad. Kopce nahoru byly dlouhe a pomale a cestou dolu si Steve pripadal, ze ridi vlak, ktery nema brzdy. Ale nakonec jsme dojeli v poradku.
   Dorazili jsme do Johnson City do hotelu Value Place v 9 hodin vecer. Ujeli jsme 1.067 kilometru. Byli jsme nadseni, ze jsme dorazili a oba jsme si oddychli. Jsme moc radi, ze nas pick up a prives to prezili. 
   Hotel se nam moc nelibil. Postele nebyly vubec pohodlne a celkove nic moc. Ale aspon jsme meli kde spat a spanek jsme potrebovali.
   Musim take dodat, ze Hanicka a Stevie byli oba uplne fantasticti cele dva dny v aute. Opravdu nemohli byt lepsi. Stevie jel s tatou v pick upu a Hanicka jela se mnou v aute. Povidali jsme si, smali jsme se, Hanicka se divala na filmy a Stevie si hral hry na Kindle.